Misano CIV 21-23.8.2009

Na první ´ dospělácký ´ závod kategorie GP v Misanu, na který Míra obdržel wild card se těšil i obával . Neznalost tratě se snažil dohnat ve hře na počitači a tím urychlit seznamování se s tratí. To se nakonec ukázalo jako dobré řešení a Míra na konci pátečních seznamovacích tréninků zajížděl na nováčka velmi slušné časy. V prvním sobotním kvalifikačním tréninku se snažil zajet nějaká rychlá kola, ale v 1. sektoru ztrácel 1 sec., což bylo velmi hodně. I přes tento problém si nakonec vyjel 13 pozici a na prvního ztrácel 1,8 sec. na kolo . Do druhého kvalifikačního tréninku chtěl Míra ještě nějakou tu desetinku ´sundat ´ a nechal si proto trochu jinak poskládat převodovku. To se nakonec ukázalo jako nevhodné v problematickém prvním sektoru a Mírovi se tudiž nepodařilo zrychlit. Po právu mu tak patřilo 14 místo a nakonec 14 místo celkově tzn. čtvrtá řada . Převodovku tedy vrátily do původního nastavení. V nedělním warm upu měl za úkol motorku nerozbít a tak se objevil na listině jako 22 v pořadí. Do nedělního závodu nastupoval Míra velmi nervozní, ale jen z toho důvodu, že si nebyl jistý startem na Aprilii, který v minulém juniorském závodě velmi pokazil. Krátká instrukce správného ovládání spojky a plynu při startu proběhla v boxu při polední pauze za pomoci manažéra a šéfa týmu. To se nakonec ukázalo jako velmi dobré a start se nakonec Mírovi podařil. Míra se v první polovině závodu držel do třináctého místa a snažil se držet ve skupině. Mnoho času a sil ztratil v druhé polovině závodu při chybách, které téměř v každém kole vytvořil a poté se snažil vše dohánět . Byla to daň za nováčkovský start na novém okruhu a samozřejmě nevyježděnost na Aprilii GP. Nakonec se Mírovi podařilo vytvořit mírný náskok a cílem projel jako sedmý v pořadí. Radost v týmu i naše byla pochopitelně veliká, protože do Misana jsme odjížděli s cílem se kvalifikovat a nedostat kolo. V samotném závodě se mu podařil čas ještě srazit o jednu desetinu dolů, tudíž lepší než v kvalifikaci. Své nervové drama jsem si prožil i já jako rodič na střeše boxu, když jsem viděl ty jeho výjezdy na umělou trávu až za obrubníky, kde již hrozí riziko pádu. Nakonec vše ustál a já mohl jít do boxu pogratulovat a dát do pohybu zkoprnělé a celý závod klepající se nohy.