Circuit de Catalunya - Montmeló 20 - 22.3. 2009

...ani jsme se nestačili v tom chladném počasí v Česku aklimatizovat a už jsme letěli ve čtvrtek zpět do Španělska na okruh Montmeló nedaleko Barcelony, kde víkend před našimi závody probíhaly testy formule 1. Tradičně se příjde na závody do Montmeló podívat hodně lidí, tentokrát jsme to pocítili i v boxu, protože jakmile se lidi dozvěděli, že je tam Alex Barros, tak bylo stále v boxu plno. Přišli si s ním popovídat i traťoví maršálové, kteří ho pamatovali, když mu signalizovali za jeho působení v Moto GP. První seznamovací tréninky probíhaly v pátek. Výhoda byla, že Míra již oproti předchozímu závodu okruh znal a mohl se tudíž věnovat nastavení převodů a podvozku. To zvládl celkem rychle a od druhého tréninku již jel v první pětce těch nejrychlejších kluků. Seznamovací páteční tréninky jsme zakončili příjezdem sběracího vozu, který nám přivezl lehce pošramocenou motorku, avšak téměř s kbelíkem kamenů, které mechanici vysypali z kapotáže, které jim Míra nabral, když se motorka smýkala po kačírku. V jednom " vinglu " to tam Míra poslal, když předjížděl venkem pomalejšího jezdce a dobržďoval na tzv. ve Španělsku řečeném "pianu" tzn. česky obrubníku. Byl jsem ale nakonec rád, že je celej a nezraněnej. Mám již téměř s jistotou vypozorováno, že když to "zahodí" v tréninku, tak v závodě se to obejde bez kolize a je to v pohodě. Jak se později ukázalo není to vždy pravidlem. Když šlo o všechno, tak zrovna tato zatáčka se mu stala osudnou. Sobotní měřené tréninky začaly celkem dobře, když v prvním měřeném tréninku obsadil Míra páté místo a v druhém tréninku dvě kola před cílem tam " cvaknul" třetí celkový čas, což mu zaručovalo pozici v první řadě. Ani se mi tomu nechtělo věřit, když jsem to viděl svítit na světelné signalizaci. To do závodu vypadalo velmi slibně. Nervozita do závodu nebyla tak velká jak jsem očekával a start se podařil celkem dobře, v první zatáčce byl čtvrtý. Během třech ujetých kol se několikrát za kolo vyměnili a nakonec se mu podařilo trochu ujet udělat odstup a udržet se s prvníma dvěmi jezdci. S těma držel krok až do osmého kola z jedenácti, kde v osudné zatáčce mu podklouzlo přední kolo a motorka šla opět do kačírku. Třetí pozici tak přenechal do té doby čtvrtému Mamolovi . Byla to velká škoda, protože mezi prvním jezdcem a Mírou byli dvě desetinky, možná by to celkově dopadlo i jinak. V týmu i přes pád panovala spokojenost, protože časy byly téměř shodné s nejrychlejším jezdcem a pod psychickým tlakem se musí naučit jezdit a nedělat chyby.