Valencia - circuit Ricardo Tormo 1-2. 11. 2008

Míra Popov díky svým výsledkům v osmdesátkách dostal možnost startovat o třídu výše. A to s Metrakitem 125 PREGP. I v této nabité a tvrdé konkurenci plné především domácích Španělů a Italů se Míra, který s tímto motocyklem jel poprvé, se popral skvělě. Po startu ze třetí řady bojoval srdnatě celý závod o pátou příčku. Jak to dopadlo se můžete dočíst v celém článku . .............i přesto, že Míru čeká ještě jeden závod osmdesátek v Castellioli, tak lepší ukončení první sezóny ve Španělsku jsme si nemohli přá, než se svézt s téměř kompletní sestavou jezdců nejpočetnější kategorie 125. Obyčejně jich jede v kategorii 125 přes šedesát, tentokrát jich ale do Valencie 1. - 2.11 2008 přijelo asi jen 44. Ti kteří nejezdí v předu, tak už ani na poslední dva závody nejezd , i tak to bylo dobré srovnání, protože první desítka přijede vždy na každý závod a poté se dá srovnávat. Vzhledem k tomu , že na stopětadvacítce neměl možnost sedět, tak první úkol při pátečním příjezdu do Valencie bylo nastavit motorku pro jeho potřeby. Jako naschvál začalo v pátek dopoledne pršet a s přestávkami to vydrželo až do nedělního warm upu. Věděl jsem,že to nebude ta správná doba, učit se na větší a silnější motorce na mokru..Přesto prostě musel jít jezdit a zvykat si na motorku a točit kilometry, počasí neovlivníme. Již v prvních třiceti minutách mokrého tréninku předvedl, že je mu jedno na čem jede, hlavně že to vrčí, jinak si totiž nedovedu vysvětlit, že během prvního tréninku měl třikrát náběh na pěkného " high - slidera", z toho jednou se držel pouze levou rukou a byl celý v " luftě " a podle jeho slov byl rád, že se vrátil zpět do sedla , protože si to mířil přímo do " kačeru " ,a tam by to tutově složil . Nicméně po tomto vystoupení ze sedla si na sebe začali zvykat a časy se zlepšovali Do sobotního rána jsme se probudily za velkého bubnování deštivých kapek do okna, první co mě napadlo, že je to ztracené, měřáky na vodě, přivezou ho od bahna a motorka plná šutrů. První měřený trénink se opravdu jel na vodě a Míra v něm obsadil až osmnácté místo , sice nic moc, ale přijel v pořádku a motorka taky , kluci celkem hodně padali, prostě voda . Druhý měřák se jel až v odpoledních hodinách a k našemu potěšení vykoulo sluníčko a tratˇ oschla. Na suchu už se Míra cítil trochu lépe, a tak z toho byl desátý čas a v součtu časů mu to dalo na deváté místo na roštu tzn. třetí řada. Byl jsem nesmírně spokojen, jet ve stopětadvacítkách napoprvé v " top ten ", tak na to jsem ani nemyslel, i šéf týmu byl velmi spokojen, navíc po minulém vítězství byl o něm článek a fotografie v prestižním španělském časopise " Motocyklismo ", takže se o něm moc dobře ví. Do nedělního závodu nám zasvítilo sluníčko, takže pro mě byla nálada dobrá, a celkem jsem i věřil, že něco zajede, u Míry to byl pravý opak, a jak sám potvrdil najížděl na rošt celkem nervózní, neměl vyzkoušené starty, jedna zkouška při suchém měřáku byla málo, a pak ten první " vingl " po startu. Ve Valencii se jede na stopětadvacítkách pod plným plynem, před zatáčkou dva " kvalty " dolů , plný plyn a jdeš na to ..........., když se tam všichni nevejdete, tak na někoho již čekají sběrací auta. Na poslední chvíli jsem mu zopakoval rady, které mu vždy dává před startem Láďa Polák u nás na republice a už nás pořadatelé hnali ven. Do prvního vinglu se naštěstí vešel, sice odjížděl někde kolem patnáctého místa, ale hned si začal Španěly a Italy , kteří s námi jedou pěkně vychutnávat a ve dvou třetinách závodu již jezdil na šestém místě. Bohužel dostal se do skupiny o páté až jedenácté místo a zatáčku co zatáčku se kluci měnily takovým způsobem, že si naráželi kapotama o sebe a vyváželi se na umělou trávu, celé jsem to z tribuny sledoval a nevěři , že to Míra může ustá , ti kluci jedou už pátým rokem a mají mnohem více zkušeností, Jednou byl pátý , pak nechal malou mezeru před zatáčkou a ze zatáčky odjížděl jako jedenáctý, takto se měnily až do cíle, kde na něj zbyla bohužel až osmá pozice, nicméně časy, které zajížděl v závodě by mu stačily na čtvrté místo, ale tím jak se neustále skupina měnila, tak se všichni velmi zbrzdily . Ale i tak jsem byl spokojen ...........i když to páté nebo šesté místo by bylo lepší . Poslední závod osmdesátek ho čeká 29-30.11 v Castellioli a už teď je správně nabuzen, protože je momentálně třetí ve Španělsku a na druhého Mamolu ztrácí šest bodů, stát se může cokoliv a to oboustraně. V této době mu ale majitel týmu připravuje kalendář tréninků, které mu začínají hned po posledním závodě a od začátku prosince do března příštího roku trénuje již na stopětadvacítce , aby něco na motorce najezdil a byl alespoň částečně připraven se prát o podium .